Nemám ráda bouřku. Teda jak se to vezme. Nevadí mi, když je přes den. Nevadí mi ani v noci, ale to pod podmínkou, že nejsem sama. Jakmile jsem v noci sama a je bouřka, nejradši bych se snad pověsila na lustr, jen abych něco držela a nebála se.
A proč? Vždyť je to jen jeden z mnoha přírodních úkazů. Elektrický výboje mezi mraky nám o sobě dávaj vědět bleskem a pro nevšímavce to o pár sekund později doplní někdy i ohlušujícím burácením. Šikovnější z nás tyhle světelný efekty dokážou zachytit foťákem. Taky bych to chtěla umět (jenže moje foto-umění začíná a končí u kytek).
Co ale na bouřce miluju za každejch podmínek je to množství vody, co se vyleje z mraků. Narodila jsem se do znamení ryb a vodu můžu v jakýkoliv podobě. Jasně, zmoknout někdy na jaře, kdy je max 12°C je na dvě věci, ale zmoknout při letní bouřce, kdy se teploty pohybujou okolo 25°C už je spíš příjemná záležitost. Ovšem chce to vhodné oblečení, nikoliv už za sucha průsvitné bílé tílko a podobný vtipnosti.
Je čtvrt na dvanáct, na dnešek jsem spala 3 hodiny a upřímně, už na to skoro nevidim. Ale neusnu, dokud mi to bude práskat nad hlavou. Už aby tomu tak bylo. Do tý doby jdu koukat na Scrubs.. A možná budu doufat, že usnu u toho a ty hromy neuslyšim..
Žádné komentáře:
Okomentovat