Cestovali jste někdy mhd s několika taškama, kdy jste museli všechny držet, aby nepopadaly? Myslím, že jo. A možná u toho máte stejné pocity, jako jsem měla já v úterý.
Úkol zněl jednoduše, dovézt do Malešic baťoh a jednu igelitku (nenávidim igelitky, ale tady jiná cesta nebyla). Bohužel, baťoh, kam bych si dala knížku, jsem neměla k dispozici, a tak jsem musela vytasit tašku přes rameno. Sotva jsem se došourala na zastávku potřebného autobusu, tak bus přijel. Doufala jsem, že ve dvě odpoledne bude bus prázdnej a sednu si. Jediný místo, který bylo na dosah bylo vedle jakési dámy, která si četla. Měla jsem stejný plán. Jenže. Usadit se v hromadné dopravě na malý prostor a se spoustou zavazadel připomíná usedání slepice na vajíčka - trvá jistou chvíli, než se člověk uvelebí, srovná si kalhoty/sukni, vytáhne knížku a dál to neřeší. Teda až do doby, než ten vedle vás chce vystupovat. Má spolusedící vystupovala zastávku přede mnou. Čekalo mne tedy velké stěhování národů, přesouvání všech tašek a ještě jsem zabrala celou, už takhle úzkou uličku, takže kdyby nááááhodou ještě někdo šel, tak by měl smůlu. V úzkých prostorách působim trochu jako těsnění.
Cesta zpátky dom byla v pohodě, sedla jsem si k okýnku a měla jsem okolo sebe spoustu místa. Naneštěstí mě čekala ten den ještě jedna výprava, a to na parkovou oslavu, což znamenalo vzít kytáru. Nemám na ni pořádnej futrál, jen jakejsi látkovej z dob hlubokýho totáče, a tak se to ani nedá pořádně držet. Nicméně jsem se doklepala na jednu zastávku, na které mě čekal přestup na jinej bus. Přijel takovej ten nízkopodlažní a já viděla dvě parádní místa hned za prostředními dveřmi. Jenže. Opět. Málo místa a spooooousta věcí. Opět jsem si připadala jak ta kvočna, i s tim zadkem:). Lidi na mě koukali jak na takovou tu paní věku "jednou nohou nad hrobem", která sotva chodí, ale jakmile uvidí volný místo na druhým konci prostředku, zapne tryskový motory a už si to šine. Taková žena by byla schopná jít i přes mrtvoly.
A to neplatí jen pro autobusy,ale i pro metro, i když tam je pořád víc místa než v buse. A míň to drncá a vyhazuje. I tak jsem ráda, když můžu mít jen baťoh a nebo ani to ne, prostě si svoji "největější trojici" (copyright K.) šoupnu do kapes a jdu :)
Teďka stejně moc jezdit nebudu. Mám prázdniny, moje drahá polovička je na tři týdny mimo Prahu, tak nemám, kam bych jezdila. Jedině 9. července na Florenc a pak linkáčem za mojí láskou.. :) Ale to pojedu s krosnou, což bude ještě vtipnější, co se místa týká ^^ .
středa 29. června 2011
úterý 21. června 2011
S poctivostí nejdřív pojdeš..
.. A je to tak. Člověk se může snažit sebevíc dělat věci poctivě, ale nakonec stejně zjistí, že když nejde o život, tak jde o víteco. O škole to platí 100%. Nejde-li vám o červený diplom, pak není co řešit. Zkouška je sice od slovesa zkusit, ale řekněme si narovinu, stres a nedostatek času na klidu opravdu nepřidá a nejjednodušší varianta, jak sfouknout nadcházející zkoušku je vyrobit si malýho pomocníka.
Obecně platí, že čím větší tahák, tím lepší. Kantoři spíš hledají různě mrňavý papírky s napsanými vzorečky, pojmy atd. Ovšem existuje celá řada taháků, od těch největších až po úplně malinkatý. Podělím se s vámi o vlastní zkušenost, co se taháků týká.
1. co největší
Použití u písemek, kde můžete mít vlastní papíry. Zvláště se hodí na matematiku, fyziku a chemii, prostě na předměty, u kterých musíte zvládat vzorečky nebo početní postupy. Vtip spočívá v napsání potřebných vztahů velmi slabě na jeden z papírů a ten mít zastrčený někde mezi ostatními papíry. Dávejte si však majzla, aby vám ty papíry nikdo nekontroloval.
2. akorát do ruky
Tady existuje nepřeberný množství forem a druhů taháků, ať už je to jen x-krát přeložený čtvereček nebo harmonika. Mně se osvědčil jeden typ, kterej mě ještě na základce naučil táta: vezmete pásku do pokladny (xy metrů dlouhá, 6-8cm široká role, dostupná snad v každým papírnictví), nahoře vynecháte asi 10-15 cm místa a pak píšete. Výhodou je, že můžete popsat třeba dva metry toho papíru, ale nakonec se to pořád vejde do ruky. Chcete vědět, jak? Čtěte dál. Když máte napsané vše, co potřebujete, opět na konci vynechte asi 15 čísel volného místa a pásku odstřihněte. Potom začněte ten pruh papíru odshora smotávat směrem od sebe, vzikne vám tak rolička, u které máte popsanou stranu stále před sebou. Když dorolujete si tak do dvou třetin papíru, nějak šikovně si tu první roličku podržte a stejným způsobem začněte namotávat druhý konec papíru, takže ve finále by vám měl vyjít navíjecí mechanismus, asi jako u magneťáku. Nakonec vezmete dvě malý gumičky a na krajích roličky to převážete, aby se vám to nerozjelo. Chce to trochu praxe, ale výsledek stojí za to :) Když už nic, tak je to skvělá hračka :)
3. moderní technologie
Nemluvím teď o superbrýlích, jaký se vyskytovaly ve filmu Mission Impossible, kde se vám před očima přehrál film nebo cokoliv jinýho. Stačí vám trochu novější mobil s větším displejem a ještě líp, umí-li číst pdf. Při zkoušce pak není nic lehčího, než si najít potřebný obsah a přečíst. Jistou výhodou jsou dotykáče, není slyšet cvakání tlačítek.
Na závěr jedna myšlenka - nikoho nezajímá, jak jste tu zkoušku udělali, ale hlavně, že ji máte splněnou. Proto neřešte, udělali jste-li zkoušku poctivě a nebo podvodem. Na to se vás nikdo ptát nebude. A když to nikomu neprozradíte, tak budete za největšího kinga v okolí. Otázkou je, jak se s tím sami vypořádáte..
Obecně platí, že čím větší tahák, tím lepší. Kantoři spíš hledají různě mrňavý papírky s napsanými vzorečky, pojmy atd. Ovšem existuje celá řada taháků, od těch největších až po úplně malinkatý. Podělím se s vámi o vlastní zkušenost, co se taháků týká.
1. co největší
Použití u písemek, kde můžete mít vlastní papíry. Zvláště se hodí na matematiku, fyziku a chemii, prostě na předměty, u kterých musíte zvládat vzorečky nebo početní postupy. Vtip spočívá v napsání potřebných vztahů velmi slabě na jeden z papírů a ten mít zastrčený někde mezi ostatními papíry. Dávejte si však majzla, aby vám ty papíry nikdo nekontroloval.
2. akorát do ruky
Tady existuje nepřeberný množství forem a druhů taháků, ať už je to jen x-krát přeložený čtvereček nebo harmonika. Mně se osvědčil jeden typ, kterej mě ještě na základce naučil táta: vezmete pásku do pokladny (xy metrů dlouhá, 6-8cm široká role, dostupná snad v každým papírnictví), nahoře vynecháte asi 10-15 cm místa a pak píšete. Výhodou je, že můžete popsat třeba dva metry toho papíru, ale nakonec se to pořád vejde do ruky. Chcete vědět, jak? Čtěte dál. Když máte napsané vše, co potřebujete, opět na konci vynechte asi 15 čísel volného místa a pásku odstřihněte. Potom začněte ten pruh papíru odshora smotávat směrem od sebe, vzikne vám tak rolička, u které máte popsanou stranu stále před sebou. Když dorolujete si tak do dvou třetin papíru, nějak šikovně si tu první roličku podržte a stejným způsobem začněte namotávat druhý konec papíru, takže ve finále by vám měl vyjít navíjecí mechanismus, asi jako u magneťáku. Nakonec vezmete dvě malý gumičky a na krajích roličky to převážete, aby se vám to nerozjelo. Chce to trochu praxe, ale výsledek stojí za to :) Když už nic, tak je to skvělá hračka :)
3. moderní technologie
Nemluvím teď o superbrýlích, jaký se vyskytovaly ve filmu Mission Impossible, kde se vám před očima přehrál film nebo cokoliv jinýho. Stačí vám trochu novější mobil s větším displejem a ještě líp, umí-li číst pdf. Při zkoušce pak není nic lehčího, než si najít potřebný obsah a přečíst. Jistou výhodou jsou dotykáče, není slyšet cvakání tlačítek.
Na závěr jedna myšlenka - nikoho nezajímá, jak jste tu zkoušku udělali, ale hlavně, že ji máte splněnou. Proto neřešte, udělali jste-li zkoušku poctivě a nebo podvodem. Na to se vás nikdo ptát nebude. A když to nikomu neprozradíte, tak budete za největšího kinga v okolí. Otázkou je, jak se s tím sami vypořádáte..
úterý 14. června 2011
C'est la vie
Shit happens. Definitely.
Today I had an exam. We had 20 questions to study. One worse than the other. Due to the time I had I went only through 12 questions. Unfortunatelly, one of questions I had today was from the second part, that I hadn't even read.
Pity is that I had to manage this exam 'cause I need those credits to pass 2nd year at the University. If I won't get them, everyone will see my great life failure. And if I quit the University, I'll loose my position at my mom's place and I guess she won't talk to me and I won't be able to pay rent of my flat. That's the most annoying thing I have to pass these days.
But there's one thing that keeps me alive - my sweetheart. Don't know what I'd do if I'd lost him. Everything would be more complicated than it's today. When I'm with him, I feel safe and protected. He's amazingly patient and I owe him more than I could ever imagine.. I'm looking forward to seeing him again. Luckily, it will be tomorrow - we're going to watch the Eclipse of the Moon:)
Now I gotta go, I have really long to-do list. So see ya :)
Today I had an exam. We had 20 questions to study. One worse than the other. Due to the time I had I went only through 12 questions. Unfortunatelly, one of questions I had today was from the second part, that I hadn't even read.
Pity is that I had to manage this exam 'cause I need those credits to pass 2nd year at the University. If I won't get them, everyone will see my great life failure. And if I quit the University, I'll loose my position at my mom's place and I guess she won't talk to me and I won't be able to pay rent of my flat. That's the most annoying thing I have to pass these days.
But there's one thing that keeps me alive - my sweetheart. Don't know what I'd do if I'd lost him. Everything would be more complicated than it's today. When I'm with him, I feel safe and protected. He's amazingly patient and I owe him more than I could ever imagine.. I'm looking forward to seeing him again. Luckily, it will be tomorrow - we're going to watch the Eclipse of the Moon:)
Now I gotta go, I have really long to-do list. So see ya :)
pondělí 6. června 2011
Blik sem, blik tam
Nemám ráda bouřku. Teda jak se to vezme. Nevadí mi, když je přes den. Nevadí mi ani v noci, ale to pod podmínkou, že nejsem sama. Jakmile jsem v noci sama a je bouřka, nejradši bych se snad pověsila na lustr, jen abych něco držela a nebála se.
A proč? Vždyť je to jen jeden z mnoha přírodních úkazů. Elektrický výboje mezi mraky nám o sobě dávaj vědět bleskem a pro nevšímavce to o pár sekund později doplní někdy i ohlušujícím burácením. Šikovnější z nás tyhle světelný efekty dokážou zachytit foťákem. Taky bych to chtěla umět (jenže moje foto-umění začíná a končí u kytek).
Co ale na bouřce miluju za každejch podmínek je to množství vody, co se vyleje z mraků. Narodila jsem se do znamení ryb a vodu můžu v jakýkoliv podobě. Jasně, zmoknout někdy na jaře, kdy je max 12°C je na dvě věci, ale zmoknout při letní bouřce, kdy se teploty pohybujou okolo 25°C už je spíš příjemná záležitost. Ovšem chce to vhodné oblečení, nikoliv už za sucha průsvitné bílé tílko a podobný vtipnosti.
Je čtvrt na dvanáct, na dnešek jsem spala 3 hodiny a upřímně, už na to skoro nevidim. Ale neusnu, dokud mi to bude práskat nad hlavou. Už aby tomu tak bylo. Do tý doby jdu koukat na Scrubs.. A možná budu doufat, že usnu u toho a ty hromy neuslyšim..
A proč? Vždyť je to jen jeden z mnoha přírodních úkazů. Elektrický výboje mezi mraky nám o sobě dávaj vědět bleskem a pro nevšímavce to o pár sekund později doplní někdy i ohlušujícím burácením. Šikovnější z nás tyhle světelný efekty dokážou zachytit foťákem. Taky bych to chtěla umět (jenže moje foto-umění začíná a končí u kytek).
Co ale na bouřce miluju za každejch podmínek je to množství vody, co se vyleje z mraků. Narodila jsem se do znamení ryb a vodu můžu v jakýkoliv podobě. Jasně, zmoknout někdy na jaře, kdy je max 12°C je na dvě věci, ale zmoknout při letní bouřce, kdy se teploty pohybujou okolo 25°C už je spíš příjemná záležitost. Ovšem chce to vhodné oblečení, nikoliv už za sucha průsvitné bílé tílko a podobný vtipnosti.
Je čtvrt na dvanáct, na dnešek jsem spala 3 hodiny a upřímně, už na to skoro nevidim. Ale neusnu, dokud mi to bude práskat nad hlavou. Už aby tomu tak bylo. Do tý doby jdu koukat na Scrubs.. A možná budu doufat, že usnu u toho a ty hromy neuslyšim..
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)