Cestovní horečka

Tak je to tady. Naše společná dovolená. Ani nebyla řádně plánovaná, vznikla jako plán B za nevydařený (spíš zrušený) týdenní pobyt na horách. Cenově nás to vyjde na stejno, možná trochu víc, ale zase jedem dál. A sami. A to se mi na tom líbí:)

A kam že se jede? Z několika záložních nápadů jsme se s mojí drahou polovičkou rozhodli pro německý aquapark Tropical Islands. Vypadá to fakt luxusně, ani ty ceny mi nepřijdou moc natažený. Z webovek jsme zjistili téměř vše potřebné, na pár detailů jsem se zeptala mamky kolegyně z práce, která tam už byla. Jediné, co se na webu nedalo zjistit, byly ceny jízdenek Praha - Berlín. To že si musíme zjistit osobně. Fajn, nou problem. Ve chvíli, kdy jsem stála u přepážky a lehce podrážděná paní/slečna nám oznámila, že zpáteční lístek pro dva lidi nás vyjde na 4k, to se mnou málem švihlo. No ale co, tak jsme je vzali. Příště do Berlína letecky, určitě to vyjde levnějc. A bude to rychlejší.

Koupí lístků byla hotová 1/3 všeho důležitého - druhou třetinu tvořilo vyměnit si eura a poslední byl nákup společného jídla, co si povezeme s sebou. Tyhle dvě třetiny proběhly bez nejmenšího zádrhelu. Zabaleno jsem taky měla během chvíle, moc věcí nepotřebuju - plavky, kraťasy (jo, na konci ledna si balím kraťasy a žabky:)), dvě trika, dva ručníky, věci na spaní a spacák. A hromadu jídla, která teda není jen pro mě:)) A knížku. A polštářek. A já nevím co ještě.. Kromě těch klasických věcí si jako vždy beru spoustu blbostí, ať už na cestu, nebo na zabavení se na místě. Stejně z toho nic nevytáhnu, ale proč to s sebou nemít, žejo.

Když je všechno zařízený, tak proč kruci nemůžu spát?! Proč jsem nervozní jak sáňky v létě? Jsem snad nervní z toho, že budu tři dny mimo republiku s člověkem, kterej pro mě hned po mojí rodině znamená nejvíc? Nebo se na toho člověka jen těším natolik, že nemůžu usnout? Nebo se bojím, že se něco podělá? Jo, to by mohlo, jinak by ta cesta přece nestála za to...

Jdu zkusit usnout, čeká mě cca 6 hodin ve vlaku. Uf. Bude to dlooooouhej den.

Tschüss:)

Zabít či nezabít?!

Znáte ten pocit, kdy si připadáte jak papiňák před výbuchem? Tak přesně tak se teď cítím i já. A kvůli čemu? Kvůli pitomosti, jako obvykle. Rozčiluju se nad něčím, co nemá smysl, co nikdy nezměním. I když mám pořád jakousi víru, že se vše v dobré obrátí, pořádně tomu nevěřím. Někteří lidé se prostě nezmění.

Nerozčiluju se kvůli maličkostem. Jenže těch maličkostí už je takový kvantum, že z toho vzniká jedna gigantická záležitost, kterou nemůžu přehlížet. Vztekám se, protože moje snažení o nápravu končí jako obvykle v pangejtu, a to jen díky ignoraci. Totální ignoraci. Jako starší sestra bych měla aspoň trochu budit respekt, nebo když už nic, tak by mladší sourozenec měl dát na moji radu. Ale né, to se u nás nikdy nestane. Je to tu jak začarovanej, no, trojúhelník, znáte to - jeden ví, že druhý dělá to, třetí to o tom druhém ví taky, ale druhý netuší, že první a třetí jsou taky ve spojení, kde se informace přenáší skoro rychlostí světla. Tam-tamy hadr.

Už z toho nemůžu, jsem unavená. Vyčerpaná, vycucaná jak houba. Zvažuji možnosti alternativního trestu, vražda se mi zdá poněkud morbidní i pro tento případ. Odpojit kabel od routeru bez možnosti použití modemu? Sounds good:) Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet následující den..

Jdu spát, jsem grogy. Hasta luego!

Mafiáni, farmáři a podobná havěť

Dvě asi nejrozšířenější hry na celém Facebooku, obě z dílny Zynga. O čem je řeč? Mafia Wars a člen xVille rodiny - FarmVille. Jasně, na celém Facebooku parazitují i další hry, například CaféWorld, různá akvárka a já nevím, co ještě. Nechci tu rozebírat všechny hry, jen mě napadlo se zamyslet nad výše uvedenými.

Co ty hry spojuje? Obě vypadají naprosto nevinně, ale opak je pravdou. Jak jednou zasadíte políčko, těžko se přestává. U "farmy" to platí 100%. Člověk zaseje třeba jahody a za pár minut až hodin se musí přihlásit znovu, protože milé jahůdky mezitím dozrály a je třeba je sklidit. Když tak neuděláte, jahůdky vám půjdou do kopru a vy nejen, že za sklizeň nedostanete ani korunu (za co taky, žejo, když to všechno shnilo), ale ještě vycálujete 15 penízků za to, že si políčko znovu zoráte a další penízky za vysazení nové várky jahůdek. A kruh se uzavírá - zase musíte přijít za nějaký čas a sklidit.. Vydělávat začnete až ve chvíli, kdy budete mít dostatek XP (experience points) a budete si dávat majzla, abyste stíhali sklízet. Jinak na tom tvrdě proděláte.

Mafia Wars není až tak závislácká hra. Na začátku si vyberete jméno, takže už dopředu si to chce rozmyslet, jestli budete neškodný mafián s přezdívkou "Chlupatá bačkůrka" nebo drsňák typu Al Capone. Začínáte v New Yorku. Cíl hry? "Udělat" co nejvíce jobů. Ze začátku to jde fakt snadno a člověk si ani nevytvoří závislost, jako tomu může být u farmy. S rostoucími levely se otvárají nové destinace a nové možnosti, kde se vybít. Postupně se otevře cesta do Moskvy, Kuby, Bangkoku, Las Vegas a nakonec i Itálie. Ještě vývojáři ze společnosti Zynga měli takový výborný nápad, že vytvoří aplikaci MW pro mobily. Jak jsem pozdějc zjistila, né všude to funguje. Například na mém Corby o rozlišení 240x320 pixelů to prostě nerozchodím. Smůla, nashle.

Přiznám se, že i já jsem se stala, stejně jako spousta mých známých, obětí Facebooku a jeho her. Navzájem si pomáháme, posíláme dárečky (od krmení pro zvířátka přes zvířátka, stromečky, různé drobnosti až po Kalašnikovy a podobné), vyměňujeme si "žhavé novinky" ze světa facebookových her.. No není to ujetý?

Přátelství versus láska

Určitě nejsem první ani poslední člověk, který řeší tenhle problém. Vám se taky určitě někdy stalo, že jste museli volit mezi těmito dvěma city. Zachovat si lásku, ale neztratit přátele. Někdy to jde fakt ztuha a vyžaduje to hodně kompromisů. Mezi těmito city je sakra tenká hranice, která se dá snadno překročit. Bohužel to jde jen jedním směrem, z přátelství se láska vyvinout může, opačně to moc dobře nejde. Mám za sebou pár vztahů, bohužel (bohudík?) většina z nich skončila bez jakéhokoliv náznaku přátelství. Neříkám, že mi to vadí, kdybych o to přátelství opravdu stála, asi bych se snažila ho "vytvořit".

Kolem sebe mám hodně lidí, o kterých říkám, že jsou to mí přátelé. Je ale mezi nimi několik lidí, které považuji za své přátele - jsou to lidi, ke kterým mám nějaký vztah, pro které bych udělala skoro všechno, co je v mých silách a kterým pomůžu kdykoliv budou potřebovat. Takových lidí moc není. Je mezi nimi pár holek, ale taky několik jedinců z druhé strany barikády, tj kluků. Během let jsem zjistila, že si s holkama nemám moc co říct - nebaví mě řešit módní trendy, barvy laků na nehty, nová kadeřnictví, diskotéky.. S klukama je to jednodušší - s těmi se dokážu bavit vždy a téměř o všem - společnými zájmy počínaje a vztahy konče. Je něco jinýho zeptat se na radu ohledně vztahu kamarádky a kamaráda - každý to vidí trochu jinak a oba dohromady mi dají určitý komplexní pohled na věc.

Těch pár lidí, které jsem zmiňovala výše, mám ráda. Hodně ráda. Kdyby se jim něco stalo, mrzelo by mě to. Jsou pro mě vším, podrželi mě, když jsem to nejvíc potřebovala. U některých se stalo, že mezi námi není ani čisté přátelství, ale ani láska. Nevím, co to je, ale je to zajímavý pocit. Lásku si nechávám pro jediného člověka, který za to opravdu stojí a jsem s ním šťastná.

Měla bych se vrátit k užitečnějším věcem, než psaní. Držte mi palce, jdu na biochemku.

Slovo úvodem

První věc, co vás asi napadne bude otázka, proč název mého blogu tvoří dvě čísla a celý blog je ve stylu matematiky. Matika mě baví. Kdyby mě to nebavilo, neodmaturovala bych a neměla bych za sebou dvě zkoušky z matiky na vysoký škole:-). Ale co znamenají čísla 27 a 33? Jsou to čísla, která mě nějaký čas provázela životem. Beru je jako svoje šťastná čísla. Prostě dvacet sedmička a třiatřicítka. Nedávno jsem četla jednu knížku od S. Kinga - Všechno je definitivní. Je to soubor několika povídek a jedna se jmenuje 1408, kde to číslo představuje číslo pokoje, kde straší... Ale to je na jinou debatu. Čísla jsou oblíbeným tématem a člověk je potřebuje celý život, tak proč je nepoužít i na netu?

Ne každej má rád matiku. Znám lidi, kteří jsou rádi, že se jí zbavili hned po základce. Jasně, k čemu nám jsou derivace a integrály v praktickým životě? K ničemu. Ale matika je krásná svojí logikou - ne jednoduchostí, ale logikou. Všechno má nějaký smysl. Tak snad ho bude mít i tenhle blog.

Pro dnešek končím, jdu koukat na seriály.

Hasta luego, amigos.