Dítě školou povinné

Tak je to tu. Pár dní zpátky přišel mail od naší studijní referentky a už jen předmět nasvědčoval tomu, že se jedná o něco závažného - předběžný výběr témat k bakalářské práci. Jak bylo zdůrazněno, je zatím předběžný - svoje ortely si podepíšeme až na konci pátého semestru (hell, to je za necelej půlrok!). Jsou tací, kteří maj poměrně slušnej potenciál se do toho třeťáku dostat a u obhajoby bakule uspět. Já mezi ně rozhodně nepatřim - díky svojí studijní morálce (limitně se blížící když ne k nule, tak rozhodně někam hodně blízko nuly) budu ráda, když nebudu muset opakovat druhák.

Což vlastně moc nechápu, byla jsem vedená k tomu, abych se učila a měla vždy všechno splněný. Tenhle trend jsem poslala do kopru už někdy v druhý třídě na základce - před přijímačkama na jazykovku, kam jsem přestupovala z druhý třídy, jsem údajně ležela naložená ve vaně a prej mě vůbec netankovalo, že druhej den píšu důležitý testy. Během zbytku základky se tenhle můj přístup moc nezměnil, vždy se mi povedlo nějak prolézt a kupodivu to bylo s celkem slušným prospěchem. Po absolvování povinný devítiletky (v mým případě 2+7 let) nadešel čas vybral si další příčku ve vzdělávacím systému. Vybrala jsem si gympl, z čehož už na základce vyplynula povinnost jít na vejšku. Bláhově jsem si tehdy myslela, že budu chtít dělat jazyky a proto jsem se dala zapsat do jazykový třídy. Od ostatních se moc nelišila, jen jsme měli větší dotace jazyků, což, jak jsem hned v prváku zjistila, nebylo nic pro mě. Jak na angličtině, tak na španělštině jsem toho moc nedělala a kantorky ze mě byly na prášky. Ostatně nebyly jediný - dost rychle jsem pochopila, co chci a co nechci dělat a tím jsem se řídila - učila jsem se jen pro mě zajímavé předměty (matika, fyzika, chemie), ale takovej zemák, děják a základy společenských věd (zkráceně ZSV - zkratka, která se mnohdy dala interpretovat i trochu jinak) šly úplně mimo mě. Do dneška nechápu, jak jsem těmi předměty mohla prolézt nejhůř s trojkou na výzu:). ZSV ale mělo jednu výhodu - s dotyčným vyučujícím jsme si výborně rozuměli co se sarkasmu a cynismu týká. Jinak jsme se rádi neměli:).

Po čtyřech letech relativně povinné docházky jsem dospěla (nevím jak se mi to povedlo) k maturitě. Z výuky angličtiny jsem si nakonec odnesla jen schopnost okecat, co se dalo a výsledek matury tomu odpovídal - čeština a angličtina za tři, chemie za jedna a matika za dva. Krása, ne? :)

Ještě před maturitou mě čekalo další velké rozhodnutí - kam na vejšku. Říkala jsem si, že půjdu kamkoliv, kde se učí chemie, jen ale ne na VŠCHT. Nicméně slovo dalo slovo a v září '09 (po 4 měsících prázdnin - ach, ty časy) jsem poprvé ofiko vstoupila na akademickou půdu Vysoké školy chemicko-technologické (paradox, že?), kde jsem se upsala ke studiu léčiv. Jak jsem o pár týdnů později zjistila, je to jeden z nějtěžších oborů na škole. První semestr jsem byla natolik vyplesklá z nového systému vzdělávání, že jsem se poctivě učila na každý test, poctivá příprava na zkoušky byla samozřejmostí. Z toho plyne, že první semestr, ukončený s plným počtem bludišťáků, se u mě dá považovat za nejúspěšnější:). Postupem času, jak jsem si zvykala, se moje morálka vrátila do starých kolejí. Do školy něco dělám, jen když už to fakt hoří, testy jsem se jaksi odnaučila hrotit (za ty zničený nervy mi to nestojí) a zkoušky se vždycky nějak daj (zkouška je přece od slovesa zkusit). Poslední dobou můj postoj ke studiu definuje KOPR, potažmo SAKO.

Jestli se chci ale dostat až k tý bakalářce, měla bych tenhle přístup změnit. A to fofrem. Ale asi to nechám až na pondělí, tenhle víkend jsem si ještě nechala pro sebe a strávila jsem ho spánkem, čtením knížek a sledováním filmů:)

Od zítřka začínám makat, fakt že jo. Ale do konce neděle je ještě času dost ;)

Jednadvacet aneb mládí v hajzlu.

Doslova.

Zase jsem o rok starší. Když se ohlédnu zpátky a projedu si uplynulý rok, zůstávám stoicky klidná. I když jsem nasekala hromadu chyb, povedlo se mi pár pro mě dobrých věcí.. 12 měsíců je sakra dlouhá doba a dost času na to, aby se něco pos*alo, ale i na to, aby se ty věci daly dohromady.

Březen "dva deset". Oslavila jsem kulatiny, sice nijak zvlášně (i když počet kytek, který jsem dostala spíš připomínal funus než oslavu narozenin), ale aspoň v rodinném kruhu. Začal novej semestr. Teda už plynul, ale byl to teprv začátek. Už tehdy jsem ale věděla, že to bude stát za ***** (a taky, že stálo). Období od dubna do července nepřineslo žádné převratné události, až teda na zkoušku z organiky, kterou si dovoluju považovat za existenční, neb díky této zkoušce jsem se dostala do druhého ročníku. Třikrát hurá. Prázdniny byly spíš pracovní, takže když se pak najednou přiblížila škola, nějak jsem ani neměla pocit, že jsem nějaký prázdniny měla. Ale i tak to období bylo supr:) Až teda na poslední dva týdny v srpnu, během kterých mě strašila zubatá (= matika). Ač jsem se učila, od zkoušky jsem vylítla jak raketa.

Září "dva deset". Začátek třetího semestru. Už po prvním zhlédnutí rozvrhu se zkonstatovalo, že semestr bude stát za kulový. Opět. Zajímalo by mě, jestli může bejt semestr, o kterým by se až na závěr řeklo, že stál za prd? Snad jo. Nicméně. Září začlo výletem na Ameriku. Kdybych byla tušila, co se z toho výletu vyklube, nevím, jestli bych tam jela:) Nicméně dva měsíce po Americe následovala Itálie. Nikoliv však ta česká, nýbrž regulerní jižanský stát. Bylo to hezkej výlet, nebýt jistý osoby, kterou bych tam nejradši nechala bez možnosti vrátit se do Čech :). Těsně po Itálii nabraly události takovej sešup, že jsem je sotva stíhala sledovat - nový vztah (trvající do dneška a nutno podotknouti, že až na pár malých karambolů jsem víc než happy:)), konec semestru, zkouškový,... Trošku jsem to neustála nervama, ale to se stává.

Máme opět březen, další semestr v průběhu, nervy pracují, místo učení píšu na blog. Ale nevadí mi to. Zítra toho možná budu litovat, ale kdoví, co bude zítra. Žijem jen jednou, tak proč se stresovat. Navíc není problém si prodloužit studium, a dokud to platí stát, tak proč to nevyužít,žejo.

Papírově jsem dospělá i za velkou louží. Uvnitř ale nebudu dospělá nikdy. Aneb jsme tak staří, jak se cítíme. Mějte se všichni fajn a užívejte života:)

"Kopni mě a já kopnu někoho jinýho.."

Aneb toliko k loajalitě na VŠCHT :).

Výjimečně je úterý a ne středa, kdy obvykle lezu po internetu a snažím se zabavit. Sedět na 3hod přednášce a netušit, o čem přednášející mluví, je celkem zajímavá činnost - člověk si aspoň udělá, co potřebuje, dopíše si, co potřebuje, atd.. Radši se nebudu rozepisovat o tom, co se na přednáškách dělá :).

Událostí za poslední tejden moc nebylo - škola pořád stojí, Země se pořád točí. Jediný, co by stálo za řeč, je minulá středa.

Skoro jsem nedoufala, že po tak dlouhý zimě někdy spolu s jarem přijde i teplo. Minulou středu se tak stalo - po dlooooouhé době bylo nebe bez mráčku, teplota se na sluníčku vyšplhala přes deset stupňů a tak nás s kamarádkou nenapadlo nic lepšího, než vytáhnout inlajny a jít se trochu provětrat. Jely jsme podél Vltavy od Bráníka směrem na Zbraslav. Ač bylo teplo, dost jsme profoukly, páč u řeky to přecejen fouká trochu víc. Po dvou hodinách jsme toho měly plný kecky a zabalily jsme to se slovy, že při nejbližší příležitosti dáme repete :).

Další věc, co bych ráda brzo zrealizovala, je frisbee. Osvědčil se park na Letný a nebo Křížek - ale to chce ještě teplejší počásko, klíďo i šíšu a hlavně volný odpoledne bez stresu. Nebo petanque, to je to samý :).

Dneska je zas hezky, dokonce je i teplejc než minulej tejden. Ale škola je přednější, takže inlajny maj teď smůlu. Škoda. Ale třeba to zas brzo vyjde:)

Suma sumárum, přeju pevný nervy ve škole/práci a sportu zdar! :)

Deadly Nightshade

Tak tu máme zase středu, přednášku z "Rostlinných léčiv a tradiční medicíny". Pracovně tomu říkám hodina bylinkářství. Po dvou týdnech se konečně mluví o něčem zajímavém, doposavády se tu řešily obecné záležitosti a dneska se pan L. dostal k rozebírání alkaloidů. Z toho plyne, že je to i první přednáška, na který jsem musela dávat pozor a psát si poznámky, protože jaksi nikde nemáme dané ty jeho prezentace. Jako nadpis článku jsem použila anglické jméno jedné malé rostlinky, o které dnes byla řeč.

Proč to ale píšu? Zamyslela jsem se nad sebou a svým předsevzetím chodit na přednášky a dávat pozor. Hm, nevydrželo mi to ani tejden:) Je fakt, že v prvním týdnu semestru jsem měla zařizování nad hlavu a na konci týdne jsem lidově řečeno "padala na hubu". Na víkend jsem se těšila, že se vyspím a další týden bude lepší. Omyl.

Začalo to už v pondělí, kdy jsem sice přišla na přednášku, ale nepamatuju si ani ň, neb jsem celou prospala. Inženýrství nebylo o moc lepší, tam jsem dodělávala úkol na španělštinu, na kterej jsem se upřímně vyprdla. Večer jsem šla s mojí drahou polovičkou do El Mágica na promítání - přijela jsem sice kolem půlnoci, ale do postele jsem se dostala až kolem jedný ráno. Tomu odpovídalo úternímu vstávání, kdy jsem natvrdo zatípla budíka a spala jsem dál. Do školy jsem se lážo plážo dokulila na desátou, kdy začínala přednáška z farmakochemie. Pan docent H. je případ sám pro sebe. Věřím, že to v tý kebuli má, ale jeho přednes je šílenej (zkuste 3 hodiny poslouchat někoho, kdo si šlape na jazyk). Zmíněnou přednášku jsem využila k dodělání všech potřebných záležitostí. Čtvrtek byl v pohodě, škola od jedný, večer zkouška s PFO. V pátek se mi opět povedlo zaspat.

Následoval víkend. No, jestli se tomu tak dá říkat. V sobotu jsme se s mým drahým vydali na ČVUŤáckej ples, a to aniž by aspoň jeden z nás na ČVUT chodil:). Ples se povedl, Žofín je krásnej, i když poměrně malej. Na tancování to moc nebylo, ale výjimečně mi to ani nevadilo - lepší celej večer někde prosedět, než dalších pár dní strávit v krutých bolestech způsobených ostrými podpatky, lokty a dalšími částmi těla. Neděle se nesla ve znamení orchestru, bohužel ani tenhle koncert se neobešel bez karambolů.

I po téhle neděli jsem si myslela, že následující týden bude lepší. A opět jsem se sekla - v pondělí jsem na přednášku pro sicher nešla vůbec, úterní analytiku jsem prospala a dneska ráno se mi opět povedlo zaspat. Jak já to dělám:)

Těším se na zítřek - vyspím se a večer bude zajímavej, i když v pátek mám zas školu. Čert to vem:)

Toliko k mému předsevzetí. Doufám, že jste na tom líp než já:)