Tak je to tu. Pár dní zpátky přišel mail od naší studijní referentky a už jen předmět nasvědčoval tomu, že se jedná o něco závažného - předběžný výběr témat k bakalářské práci. Jak bylo zdůrazněno, je zatím předběžný - svoje ortely si podepíšeme až na konci pátého semestru (hell, to je za necelej půlrok!). Jsou tací, kteří maj poměrně slušnej potenciál se do toho třeťáku dostat a u obhajoby bakule uspět. Já mezi ně rozhodně nepatřim - díky svojí studijní morálce (limitně se blížící když ne k nule, tak rozhodně někam hodně blízko nuly) budu ráda, když nebudu muset opakovat druhák.
Což vlastně moc nechápu, byla jsem vedená k tomu, abych se učila a měla vždy všechno splněný. Tenhle trend jsem poslala do kopru už někdy v druhý třídě na základce - před přijímačkama na jazykovku, kam jsem přestupovala z druhý třídy, jsem údajně ležela naložená ve vaně a prej mě vůbec netankovalo, že druhej den píšu důležitý testy. Během zbytku základky se tenhle můj přístup moc nezměnil, vždy se mi povedlo nějak prolézt a kupodivu to bylo s celkem slušným prospěchem. Po absolvování povinný devítiletky (v mým případě 2+7 let) nadešel čas vybral si další příčku ve vzdělávacím systému. Vybrala jsem si gympl, z čehož už na základce vyplynula povinnost jít na vejšku. Bláhově jsem si tehdy myslela, že budu chtít dělat jazyky a proto jsem se dala zapsat do jazykový třídy. Od ostatních se moc nelišila, jen jsme měli větší dotace jazyků, což, jak jsem hned v prváku zjistila, nebylo nic pro mě. Jak na angličtině, tak na španělštině jsem toho moc nedělala a kantorky ze mě byly na prášky. Ostatně nebyly jediný - dost rychle jsem pochopila, co chci a co nechci dělat a tím jsem se řídila - učila jsem se jen pro mě zajímavé předměty (matika, fyzika, chemie), ale takovej zemák, děják a základy společenských věd (zkráceně ZSV - zkratka, která se mnohdy dala interpretovat i trochu jinak) šly úplně mimo mě. Do dneška nechápu, jak jsem těmi předměty mohla prolézt nejhůř s trojkou na výzu:). ZSV ale mělo jednu výhodu - s dotyčným vyučujícím jsme si výborně rozuměli co se sarkasmu a cynismu týká. Jinak jsme se rádi neměli:).
Po čtyřech letech relativně povinné docházky jsem dospěla (nevím jak se mi to povedlo) k maturitě. Z výuky angličtiny jsem si nakonec odnesla jen schopnost okecat, co se dalo a výsledek matury tomu odpovídal - čeština a angličtina za tři, chemie za jedna a matika za dva. Krása, ne? :)
Ještě před maturitou mě čekalo další velké rozhodnutí - kam na vejšku. Říkala jsem si, že půjdu kamkoliv, kde se učí chemie, jen ale ne na VŠCHT. Nicméně slovo dalo slovo a v září '09 (po 4 měsících prázdnin - ach, ty časy) jsem poprvé ofiko vstoupila na akademickou půdu Vysoké školy chemicko-technologické (paradox, že?), kde jsem se upsala ke studiu léčiv. Jak jsem o pár týdnů později zjistila, je to jeden z nějtěžších oborů na škole. První semestr jsem byla natolik vyplesklá z nového systému vzdělávání, že jsem se poctivě učila na každý test, poctivá příprava na zkoušky byla samozřejmostí. Z toho plyne, že první semestr, ukončený s plným počtem bludišťáků, se u mě dá považovat za nejúspěšnější:). Postupem času, jak jsem si zvykala, se moje morálka vrátila do starých kolejí. Do školy něco dělám, jen když už to fakt hoří, testy jsem se jaksi odnaučila hrotit (za ty zničený nervy mi to nestojí) a zkoušky se vždycky nějak daj (zkouška je přece od slovesa zkusit). Poslední dobou můj postoj ke studiu definuje KOPR, potažmo SAKO.
Jestli se chci ale dostat až k tý bakalářce, měla bych tenhle přístup změnit. A to fofrem. Ale asi to nechám až na pondělí, tenhle víkend jsem si ještě nechala pro sebe a strávila jsem ho spánkem, čtením knížek a sledováním filmů:)
Od zítřka začínám makat, fakt že jo. Ale do konce neděle je ještě času dost ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat