Léto je v plným proudu a to znamená jedno jediný - pokud možno co nejvíc neužitečným způsobem strávit ony dva měsíce, na který jsme se jako malí těšili jak bába na důchod. Jasně, najdou se i tací, kteří se na celý dva měsíce zapojí do pracovního procesu a můžou jen tiše závidět svým nepracujícím kamarádům, jak si užívají. Druhý skupině ale na podzim sklapne čelist, neb ti, co tvrdě pracovali, si teďka můžou užívat a oni musej počítat každou korunu. Ale co, jaký si to uděláš..
Nedílnou součástí prázdnin jsou fesťáky, tábory, vody a vlastně veškerý další, neprosto neužitečný trávení času. Pokud je hezky, berou se plavky a hurá k vodě. Je pod mrakem? Nevadí, v Praze je čajek dost. A když ne veřejná čajka, tak si třeba zalézt k filmu/seriálu, na kterej se celej semestr těšíte, ale vzhledem k předstírání (někdy i plnění) povinností jste na něj neměli čas.
K létu taky patří láska ve všech možných podobách - ať už je to společná dovolená s drahou polovičkou nebo jen hledání letního flirtu, na který si v říjnu už ani nevzpomenete. Bohužel, i léto se může proměnit v naprosto mizerné, a teď nemám na mysli, že bude dva měsíce pod mrakem a teploty slabě kolem 20°C. Mám na mysli rozchod. Podle mě je mnohem těžší se s někým rozejít o prázdninách než během roku. A to z jednoho prostýho důvodu - přes rok máte kolem sebe hromadu lidí, spolužáky, kamarády, kteří vás nenechaj ve štychu. Ale o prázdninách co, všichni jsou někde zašití u vody, u příbuznejch atd a na vás najednou nemá nikdo čas. A tak se trápíte sami. A je vám zle. Mám jednu takovou zkušenost, pár let zpátky. Krachovat to začlo už na začátku července naprosto nepovedenou dovolenou, pokračovalo to do Mighty Sounds a den po příjezdu z fesťáku to skončilo. Nějakou dobu jsem se z toho vzpamatovávala a pak už to bylo dobrý. Jenže letos jsem se přistihla, že se bojím stejný věci - že přijedu z Mighty a bude mě čekat nějaká špatná zpráva. Zatím nic nepřišlo, tak doufám, že ani nepřijde. Máme s mojí drahou polovičkou ještě hodně plánů :P.
Taky se s váma chci podělit o moji první zkušenost s dětským táborem, kde jsem byla v roli "toho dospělýho". Naposledy jsem totiž byla na táboře v 8mi letech, což je úctyhodnejch 13 let zpátky:) Nemyslela jsem si, že to dopadne tak, jak to dopadlo. Myslela jsem si (bláhově), že mě děcka budou ignorovat, nebudou poslouchat a celkově si mě nebudou pamatovat. To jsem se evidentně sekla, protože jedna holčička mi na férovku řekla, že si mě pamatuje někdy z dubna, když mě viděla na nádraží čekaje, až uvidím svoji drahou polovičku. Tím mě fakt dostala. Celkově vzato to byl zajímavej zážitek a doufám, že ta děcka nezklamu a budu moct jet i příští rok. Záleží to na jednom člověku :)
Suma sumárum. Začíná se krátit den, proto vypněte facebooky, icq ajánevimcoještě máte, vemte krosnu a jeďte někam mimo Prahu. Řekla bych ještě "and no monkey business", ale o to tu nejde. K létu blbosti patřej :)
