Shit, shit, shit, shit, shit!
A tak bych mohla pokračovat dál. Nějak se všechno sere. A jakože když už, tak už. Najednou mám na všechno málo času, nestíhám věci, který jsem slíbila (tímto se omlouvám všem, kterým jsem na nejbližší dobu (tj na termín někdy před měsícem) slíbila, že s nima zajdu na kafe/do čajky/whatevs), nestíhám se pořádně učit ani do školy a ani cvičit na housle, ač koncerty už nejsou ani tak za dveřma, ale spíš překračujou prahy našich životů. A navrch jsem zjistila, že věci, o kterých jsem myslela, že jsou dávno zapomenuty, jaksi zapomenuty nejsou a způsobují mi tím trošku starosti, co s nima (nebo jak by řekl klasik, "Kam s ním?").
Mám pocit, jako by se se mnou svět začal otáčet aspoň 4x rychlejc, než je zdrávo - od soustředění s PFO uběhly teprv 3 týdny (wtf?!) a já mám pocit, že to bylo před půl rokem. To samý se děje i v mým osobním životě - ani jsem se pořádně nerozkoukala a nedávno jsme s mojí drahou polovičkou oslavili rok našeho společného soužití. Rok. Tj 365 dní. Děsivé.
Díky všem možným zkouškám s PFO a dalším zájmům nemám absolutně přehled o tom, co je za den - např. dneska si myslim, že je neděle. Hehe, kéž by. Ale ne, je teprv sobota a já jsem utahaná jak kotě. Zítra nás zas čeká zkouška s PFO, opět od 9.30. Vtip je v tom, že odpoledne mám ještě nějakou práci a nerada bych ji prošvihla - to by mi jistí lidé asi neprominuli :-) A to teďka ještě chodím do tanečních a od prosince se vracím k softballu, sportu, kterýmu jsem obětovala dětství/dospívání (je to trochu nadsázka, ale ozvalo se mé básnické střevo). V lednu sice budu mít útrum, ale i ten prosinec za ty namožený svaly a nepohyblivost stojí :)
Už je zas skoro deset večer (!!), moje drahá polovička je teprv na cestě domů a já mám hlad. Napadlo mě jedno poučení vyplývající z posledních dní: musíte zrychlit, život se kvůli vám nezastaví. Ani kdybyste to chtěli sebevíc. Možná je to tak dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat