pátek 22. dubna 2011

Jéé, kůň v pyžamu!



Děcka školou povinná mají teďka velikonoční prázdniny. My, vysokoškoláci, si o nich můžeme nechat zdát. Ovšem nemusíme klesat na mysli, vejška už není takový vězení jako první dva stupně vzdělávacího systému a můžem si udělat volno kdy chcem:)

Já toho využila ve středu - nejen, že jsem ráno lehce zatáhla školu kvůli výchovným koncertům s PFO (zjištění dne: nejlepší publikum jsou malý špunti - už jen když se řeklo, že se budou hrát Piráti z Karibiku, tak se odevšad ozývalo nadšený "jupí" a "jééé".. no prostě hezká reakce :) hrát pro starší bylo už horší, ale to je do jiný debaty), ale i to odpoledne bylo takový vlažný (z hlediska povinností) - s mým drahým jsme se dohodli, že když už má VŠE rektorskej den, tak se půjdem podívat na žvížátka do pražský ZOO. Svoji poslední zkušenost s touto institucí si ani nepamatuju, předtím jsem tam nebyla bůhví jak dlouho.

Po prvotních obavách, aby si nás tam náhodou nenechali, jsme si koupili lístky (jeden studentskej za kilo) a vešli jsme do ZOO. Ihned po vstupu jsme zahli ke stánku s ledovou tříští a prubli jsme hned dvě barvičky - jedovatě zelenou a žlutou. Obě mi připomněly počínání ve dvojkovejch anorganickejch labech:).

V ZOO jsme strávili skoro tři hodiny, ale ani tak jsme ji nestihli projít celou. Takže až tam půjdem příště, víme, kam jít jako první, abychom měli kompletní přehled o tom, co vlastně zahrada skrývá. Snad nám ještě vyjde čas, ráda bych se tam podívala znova.

Za tu dobu, co jsme tam byli, by nikdo neřekl, že nám je tolik, kolik tvrdí naše občanky - u výběhů jsme se rozplývali nad mláďátky (která vypadala fakt roztomile!), u ještěrek jsme se předháněli, kdo danou ocasatou věc najde.. No prostě mateřská škola hadr:)

Domů jsem se dostala až někdy kolem osmý večer a ani mě nemrzelo, že jsem se totálně vykašlala na písemku z fyzikály - po celým dni jsem měla supr náladu, i když jsem byla unavená a usmažená ze sluníčka. Jako bonus bylo náhodné setkání s J. a S. na Želivskýho (Praha má přes mega a půl obyvatel a my se potkali ve vestibulu jednoho metra) - tomu jsem se taky dlouho smála:)

Na závěr bych ráda přidala jeden malý, bezvýznamný a lehce smazatelný vtipeček:

"V zoo. 'Jééé, opička!' křičí hned při vstupu do zoologické zahrady malý Pepíček. 'Tiše, Pepíčku,' napomene ho maminka, 'to je paní pokladní...'"

Žádné komentáře:

Okomentovat